Před Sedmičkou ten večer neparkovala dodávka, ale rovnou obrovský tourbus s trailerem a ještě po devatenácté hodině se nepouštělo dovnitř. Norší rockeři z KVELERTAK si zřejmě ještě upravovali své nádobíčko. Netrvá to však dlouho, dveře se otevírají a krátce na to vykopává první hrající.

Co si budeme povídat. GERILJA jsou hodně podivná sbírka tří existencí z Osla. U basy usměvavý, blonďatý a kudrnatý pudl, který působí, jakoby nevěděl, jestli se má přidat k vikingské výpravě nebo k hairmetalové kapele, u kytary depresivní hípísácký sumec v elasťákách, křiváku a bílém triku, co je tak vytahané, že i já bych v něm vypadal jako v noční košili, a bubeník, který vypadá, že právě zdrhnul z nějakého rapového gangu v Brooklynu.

Stejně podivná je i jejich hudba. Jakoby smutní hipíci narazili do surfrockové diskotéky a cestou potkali ještě kytarového hrdinu, toužícího za každou cenu světu dokázat, že heroická kytarová sóla lze zahrát bez jakéhokoliv smyslu a bez jakéhokoliv sexappealu.

ÅRABROT jsou samozřejmě také sbírkou přísných exotů. Pro většinu fanoušků KVELERTAK byli zřejmě hodně obskurním překvapením. My, kteří víme, co čekat, jsme si však spokojeně rochnili v první řadě. Na počátku jsou sice trochu zmatky s nefungujícím zesilovačem, ale pak už si jen Kjetil Nernes nasouká své vysoké tělo do těch nejúspornějších džínových trenek, nazuje kovbojské holínky, nasadí šamanskou kožešinovou čapku a otevře stavidla svého génia. Koncert může začít.

První peckou je jedna z nejstarších hraných skladeb a to nemilosrdná hluková sbíječka „Scag Cat“ z alba „Proposing A Pact With Jesus“, následují písně novější, jako třeba „Arrabal´s Dream“ z aktuálního LP.

V každém případě se tato kolekce individuí vymyká všem mantinelům a na lidech, kteří přišli cíleně jen na KVELERTAK, je vidět, že jsou překvapeni a šokováni současně. Kjetil Nernes je nešetří a do playlistu dává stále obhroublejší a podivnější kousky, které kombinují sludge, noise rock/metalové dřevorubectví a hardcoreový šamanismus.

Většinu programu ÅRABROT prezentují novější materiál, například „Blood On Bunny“ z čerstvého splitka s RABBITS nebo skladby z aktuální alba.

Před KVELERTAK o poznání houstne atmosféra. Ožralové vzadu se baví tím, že se snaží ty před sebou vší silou co nejvíce natlačit dopředu. Po celé Semičce to klouže a lepí, protože se tu každou chvíli rozbije nějaké to pivo.

Už od úvodu první skladby „Åpenbaring“, jejíž první riff hraje kytarista Vidar s nohou v ortéze, je pěkně dusno. Nevyrovná se to však tomu, když spustí celá kapela. Při následující „Mjød“ je jasné že tento set nebude striktní předváděčkou nového alba. Dá se říci, že KVELERTAK koncert namíchali z toho nejlepšího, co měli po ruce. Výsledkem byla rubanice, při níž strop Sedmičky na rukou fanoušků důkladně poznala téměř polovina kapely a mnoho z rozdivočelých fanoušků. Fotit je v tomto chumlu nemožné. A pokud jste nebyli v kotli, bylo nemožné si vychutnat koncert norských rockových bouřliváků i jinak, než jen zvukově.

Řekl bych, že KVELERTAK asi na této štaci nehráli v tak malém klubu a asi dlouho nezažili atmosféru tak bezprostřední a klaustrofobickou. V sedmičkovském výčnělku se na ně tlačily desítky chtivých fanoušků, kteří si koncert užívali plnými doušky, vzduchem nad nimi létají lidé s botami, boty, lidé bez bot, kytaristé i zpěvák. Mezi skladbami v setu jsou samozřejmě i ty nejfunkčnější, jako „Bruane Brenn“ nebo „Blodtørst“, dochází také na poměrně dlouhý, několikaskladobý přídavek, který hrací čas kapely přehoupne hodně přes hodinu, a končí se ve 22:19, což jsem snad na strahovském kopci ještě nezažil. S délkou setu mám asi nejzásadnější problém, protože jakkoliv se KVELERTAK snaží o rockovou pivní zábavu, ke konci je to už trochu nuda.

Set má na Sedmičce opravdu kouzlo natřískaného malého prostoru, který před podiem skutečně vře a je přímo spojen s kapelou, ale i přes to pro mě tento večer před ryzí bigbítovou jízdou KVELERTAK (jež zaujala hlavně svou živočišností) vítězí sbírka existencí kolem Kjetila Nernese z ÅRABROT.